Tři hlavní druhy definic

Jádrem systému COMEX jsou definice. Definice tvoří stabilitu celého systému tím, že poskytují stabilní popis jinak proměnlivého aplikačního obsahu a neustále vyvíjeného programového vybavení a nových technologií. Definice se dělí do tří základních kategorií:

modifikátory - definice rozšiřitelné knihovny flexideo comex;

třídy - definice obsahu konkrétní aplikace flexideo pro účely comex rozhraní;

stránky - definice náhledů uživatelského rozhraní jedné aplikace flexideo spojující modifikátory a třídy;

Schema slučování definic

Struktura jednotlivých definic je dána XML schematem ve jmenném prostoru http://www.flexideo.com/comex/definition. A právě primárně tato struktura definic je základním stavebním kamenem celého sub-systému COMEX. Z ní se odvíjí podpora v programových knihovnách, zejména pro webové prostředí stejně tak jako popis aplikačního obsahu a popis jeho využití v uživatelském rozhraní. Vyskytne-li se pak nový programový nástroj či součást (komponenta) nebo na druhé straně vznikne nový aplikační obsah, je popsán a následně i použit předem danými strukturami a mechanismy. Definice tak tvoří pevný spojovací článek a mechanismus kooperace mezi neustále se vyvýjejícími programovými možnostmi a flexibilním aplikačním obsahem. Ke spojení dochází na stránkách (nikoli nutně webových), které jsou skládány pomocí COMEX editoru do finálních funkčních celků. Struktura skládání jednotlivých stránek je opět pěvně předem dána.

Propojení součástí

Aby mohly komponenty na stránkách fungovat jako celek, je třeba umět je účinně propojovat. K propojení slouží konektivita vkládaná pomocí uzlu connection do uzlů součástek (component). V uzlu propojení je pak definován cílový objekt propojení a také metoda, kdy má být propojení aktivováno.

Základním princip spočívá v tom, že dojde-li na některé součásti (komponentě) na stránce k některé z definovaných událostí, prověří skript obsluhující stránku, zda na tuto událost jsou "připojeny" zmíněným uzlem connection nějaká propojení a realizuje je.

Samotné propojení může být dvojího druhu:

základní v rámci třídy - kdy není určena konkrétní metoda cílového objektu (je použita default metoda connection) a cílovému objektu je předána odkaz na objekt, kde k události došlo; tato volání jsou obvyklá u objektů téže třídy, většinou jiného rozahu (např. přidání filtru tabulce pro zobrazení odpovídajícíh hodnot);

specifikované metodou - ve chvíli, kdy je určen nejen cílový objekt, ale také metoda, která má být v případě události volána, předává se této metodě vstupní struktura definovaná danou metodou, jež je naplňována volajícím objektem;

Ke každé události v každé komponentě je možné definovat i celou řadu konektivit, které se pak provádějí postupně dle pořadí v definici.

Více o realizaci propojování viz. článek aktivní propojení.

Dostupnost definic

Definice jsou dostupné v drtivé většině případů buď v souboru na webovém sídle nebo ve formě xml nastavení v databázi. Dle charakteru utváření definic různých tříd, modifikátorů, stránek a pomocných typů definic je volen i způsob uložení dané definice. Způsoby uložení se liší i pro různé druhy tříd (viz. základní popisy tříd)

Kmenový uzel definition je koncipován tak, že může obsáhnout všechny typy definic. Přesto, že jednotlivé definice jsou většinou ukládány samostatně, umožňuje tento princip spojování různých typů a druhů definic např. dynamické seskupení všech definic potřebných pro určitý účel. Usnadňuje také manipulaci se samotnými definicemi při jejich ukládání a distribuci. Záleží pak na návrháři určité aplikace, jak bude s definicemi nakládat.