VÝBĚR Z OBLASTI
Postupy, pojmy
Segmenty a jejich vlastnosti
Automatická kompletace vlastností
Segmenty, substruktury a jejich vlastnosti popisované v dalších částech poskytují mnoho možností a variant. Vlastnosti není třeba vždy uvádět u každého segmentu všechny. Každá vlastnost má obecně platnou nebo aplikačními nastaveními zavedenou výchozí hodnotu.
V praxi je třeba segment dokumentu či jeho služby jen dostatečně identifikovat systémovým či zobrazovaným názvem (viz. Vlastnosti pro identifikaci segmentů). Všechny ostatní vlastnosti se uvádějí jen v případě, že neodpovídají výchozí hodnotě nebo hodnotě přebírané ze zdrojového segmentu či šablony a to vždy jen některé z nich. Každý segment disponuje několika desítkami vlatností, které je u něj možné nastavit. Navíc některé vybrané vlastnosti ještě nabízí několik pod-vlastností a jsou vlastně souborem vlastností k určitému okruhu. Z těchto důvodů má každá z nich jasně určenu svou výchozí vlastnost a to ať již na obecné úrovni, což bývá uvedeno v jejím popisu a nebo na úrovni aplikační. U určitých vlastností je možné jejich výchozí stav definovat v souboru nastavení aplikace (konkrétní forma viz. systém flexideo a jeho nástroj pro práci s aplikací. V praxi bývá u většiny segmentů uváděno jen pár vlastností - v průměru od jedné do čtyř a jen ve vybraných případech je jejich počet větší. Z principu by téměř němělo docházet k tomu, že by počet vlastností u segmentu dokumentu měl překročit počet 10! Výjimkou jsou popisy definic šablon, dokumentů a rozhraní, kde průměr je kolem 5, ale jde jen o kmen definice, který bývá dobré lépe popsat.
Zbylé vlastnosti, jsou-li skutečně zapotřebí a jsou-li neprázdné, doplní fáze kompletace, jakožto první fáze tvorby verze.